Praha před 100 lety: Koupelna byla luxus a vlastní byt vzácností

Představte si, že hledáte byt v Praze. Má pokoj, kuchyň, ale záchod je společný na chodbě a koupelna chybí úplně. Dnes by vás taková nabídka nejspíš příliš nenadchla. Jenže Praha před 100 lety vypadala úplně jinak. A některé tehdejší poměry jsou z dnešního pohledu téměř neuvěřitelné.

Koupelnu měl jen každý pátý byt

Prvorepubliková Praha se pyšnila krásnými činžovními domy, honosnými vilami a elegantními ulicemi. Za zdobenými fasádami se ale často žilo podstatně skromněji, než bychom dnes čekali.

Podle historických údajů Českého statistického úřadu mělo při sčítání v roce 1921 vlastní koupelnu pouhých 18 % pražských bytů. Vlastní splachovací toaletu mělo 37 % bytů a pitnou vodu přímo v bytě jen 36 %. Ostatní obyvatelé museli vodu většinou nosit ze společných prostor domu.

Zatímco dnes při výběru bydlení řešíme druhou koupelnu, balkon nebo podlahové vytápění, tehdy byla i obyčejná vana skutečným nadstandardem.

Třináct lidí v jednom bytě? I to se stávalo

Ani s prostorem se příliš neplýtvalo. Přibližně 60 % pražských bytů tvořil pouze jeden pokoj a kuchyň. Na jeden byt přitom připadali v průměru téměř čtyři obyvatelé.

A teď jedna skutečně překvapivá zajímavost: statistici tehdy zaznamenali dokonce několik jednopokojových bytů, ve kterých žilo 13 a více lidí!

Zároveň ale existovaly rozlehlé měšťanské byty s několika ložnicemi, salonem a pokoji pro služebnictvo. Sociální rozdíly v bydlení byly obrovské.

A ještě jeden údaj možná překvapí: 87 % pražských bytů bylo nájemních a jen 6 % domácností bydlelo ve vlastním. Vlastnit byt tedy bylo mnohem méně obvyklé než dnes.

Od pavlačových domů k moderním sídlištím

Praha před 100 lety ale nebyla jen městem stísněných pavlačových bytů. Právě v roce 1926 začala výstavba zahradního města Spořilov, které nabízelo úplně jinou představu o bydlení – menší rodinné domy, vlastní zahrádky a dostatek zeleně. Rozvíjely se také Dejvice a další nové čtvrti.

Po druhé světové válce přišla další zásadní proměna. Od 60. let začala vyrůstat rozsáhlá panelová sídliště, například na Proseku, později Jižní Město nebo Černý Most.

Dnes se na paneláky někdy díváme s despektem, ale pro mnoho rodin tehdy představovaly obrovský pokrok. Vlastní koupelna, splachovací toaleta, ústřední topení a více soukromí byly proti nevyhovujícím starým bytům výrazným zlepšením.

Stoletý dům může být dnes luxusním bydlením

Na pražských nemovitostech je fascinující, jak se jejich vnímání v průběhu času mění. Byty ve starých činžovních domech, které kdysi postrádaly základní vybavení, dnes mohou patřit k nejžádanějším adresám.

Z naší realitní praxe přitom víme, že samotné stáří domu o kvalitě bydlení mnoho nevypovídá. Citlivě zrekonstruovaný prvorepublikový byt může nabídnout výjimečný komfort, zatímco zanedbaný historický dům může skrývat nákladné technické problémy. A kvalitně revitalizovaný panelový dům může v mnoha ohledech příjemně překvapit.

Za posledních sto let se tedy změnily nejen naše byty, ale především očekávání, která od bydlení máme.

Co bylo před sto lety luxusem, považujeme dnes za samozřejmost. A kdo ví, nad čím budou obyvatelé Prahy kroutit hlavou, až si za dalších sto let přečtou, jak jsme bydleli my.